Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg opět zacílil do vlastních řad. Mnozí jste jistě zaznamenali jeho rozhovor po rakouský deník Tiroler Tageszeitung, kde nešetří kritickými slovy ohledně politiky středoevropských zemí vůči migraci.
Člověk žijící mimo realitu může takto smýšlet. Naši předci ale říkali, že sytý hladovému nevěří. U pana Schwarzenberga to platí rovněž. Pohled na svět z koňského sedla, okna limuzíny či za pevným oplocením obory je zcela jiný, než pohled běžného občana, jedoucího nočním metrem. Na jedné straně se dělají sbírky pro smrtelně nemocné děti, protože český zdravotní systém nemá nástroj, jak péči hradit (dost smutné), na druhé straně pan čestný předseda požaduje další zátěž českého zdravotního a sociálního systému. Ano, úmyslně říkám zátěž, protože migranti, jejichž nepřítomnosti pan kníže želí, do tohoto systému několik generací rozhodně nepřispějí. A to povede k jejímu zhoršení. Máme jeden z nejmírnějších a proto i nejnákladnějších sociálních systémů v Evropě. A populační realita je zřejmá. Natalita evropské ženy je nyní lehce nad číslem 1. Co to znamená pro společnost? Za několik desetiletí ( až se dnešní čtyřicátníci dostanou do důchodového věku ) se nutně solidární systém, nebude-li změněn, musí zhroutit. To je ten problém, co musíme řešit. Kapitalistická společnost má ale jiná kritéria, než je porodnost.
A do toho všeho pan Schwarzenberg lituje, že odmítáme živelně přijímat lidi, kulturně, sociálně a pracovně zcela odlišné. Často je nám předhazováno, že při vlně emigrace po roku 1948 a 1968 našim občanům svět vycházel vstříc. Pravda, ale Češi měli doklady o kvalifikaci, emigrovali do kulturně shodného prostoru a byli schopni v cílové zemi respektovat majoritu.
Příklad Francie, Itálie a Velké Británie varuje. Situaci jako je tam bychom neměli dopustit, už ve jménu svých dětí i vnoučat. A můžeme se podívat i jinam do Evropy, jaký je důsledek živelné migrace bez návazných opatření. Bez nich je nekontrolovaný příliv anonymních migrantů sebevraždou. Migranti jsou pak frustrováni tím, co zažívají a tenze ve společnosti sílí. A to plodí násilí. Nechci vyvolávat poplašné nálady, ale zeptejte se reálných Němců, Švédů či Italů, co přináší migrace. Určitě se nikdo nechce dožít doby, kdy po setmění bude o život jít městem, které ovládají arabské gangy (viz Švédsko). Hlavy v Paříži řežou migranti, kteří ještě nedávno byli na pověstné Lampeduse. To není agitace, to je fakt. Celá Afrika a Asie se do Evropy přestěhovat nedá. Řešení leží tam, nikoliv v Evropě. Proberme se, pokud to ještě jde.
P.S.: Tuto úvahu jsem rozepsal včera (2. listopadu), před vražedným útokem migrantů ve Vídni. Jistě každý ví, jak je Vídeň daleko od našich hranic. I proto vnímám postoj středoevropských států jako jedině možný, zachovávající mír a klid. Nepřál bych panu Schwarzenbergovi, aby jednou musel kličkovat před kulkami migranta. Ale toho ve své oboře rozhodně nepotká.