Je po volbách. Ani největší pesimista z řad členů KSČM a jejich příznivců v nich zřejmě neočekával takový propad. Realisté opakovaně poukazovali, že ani po třech prohraných volbách nedošlo k žádné změně. Prostě staré vyježděné koleje. Pohoda. Pofoukali jsme si pak navzájem své bolístky a nastalo všeobecné mazání si medu kolem úst. Vyprodukovala se tendenční hodnocení a změna volební strategie (jak obsahové tak i grafické) zůstala zase stranou. Chyběla totiž tolik potřebná OBJEKTIVNÍ analýza reálné politické scény. Znalost názorových trendů ve společnosti, znalost společenské „poptávky“. Proto naše upocená lokálka mohla dál v klidu mířit k dalšímu debaklu.
A vyklizení poslaneckých postů a drtivý propad v krajských volbách byl jen logický výsledek neschopnosti se poučit. A Praha to letos jen potvrdila. Otřepaná kandidátka (bez JEDINÉ změny) nemohla voliče oslovit. Výsledek? Totální vyklizení pozic na MHMP. Otřepané úsloví, že kdo se nedokáže poučit ze svých chyb a omylů, si je musí prožít znovu, bylo naplněno. Chci ještě zmínit stranický sjezd těsně před volbami, který jen dokonal dílo zkázy. Ne stmelení, ale rozpolcení, jak ukázaly jeho závěry. Současné vedení strany těsně porazilo skupinu, jejímž exponentem byl Josef Skála. Viděli jsme dvě skoro vyrovnané skupiny. Co to reálně přineslo? Na jedné straně upevnění pozic, na druhé nespokojenost. A přitom volby na dohled… Dobrý výsledek se nemůže očekávat od vnitřně rozděleného týmu. Netvrdím, že jedna skupina té druhé „mydlila schody“. To rozhodně ne. Ale očekávat dobrý výsledek v situaci, kdy jedni táhnou čehý a druzí zase hot, asi nelze. Jedni na koni, druzí s chutí pelyňku v ústech.
Staří technologové moci, jezuité, zastávali heslo: Rozděl a panuj. Tedy když se dva perou, třetí se směje. A na smích také došlo. Volební výsledky naše politické soupeře musely potěšit. A hysterická rekce některých komunistů na volební neúspěch, rovněž. Přeci není možno několik dnů po volbách volat po rozštěpení strany, zakládat „platformy“. Očekával bych nejprve uvážlivou, ale nekompromisní analýzu dle volebních výsledků v jednotlivých okresech. Byly kandidátky postaveny dobře, byla dobrá kontaktní kampaň, byly materiály takové, aby zaujaly voliče? Jak vlastně fungovaly volební štáby? Kolik lidí v nich vůbec aktivně pracovalo? Nestálo vše jen na několika osamělých jedincích? Atd., atd… A jsou zde i další doklady o laxnosti k volbám. Liduprázdný volební štáb, někteří neviditelní senátoři (v Praze), rotace stále stejných obličejů se stejnými řečmi před kamerami. Byli jsme jako apoštolové na orloji. Jeden za druhým, stále stejně a stále dokola. Už roky. Prostě jsme předvedli ukázkové „retro“. Smutné retro se smutnými výsledky. Nelžeme si sami sobě, buďme kritičtí i sebekritičtí, ale při tom konstruktivní. Strana je na křižovatce. Jeden směr vede k získání ztracených pozic, druhý do politického zapomnění. Zvolme si ten správný. Je to naše historická povinnost. Fotbalovou terminologií: Dostali jsme žlutou kartu a ta další bude červená, spojená s odchodem ze hřiště.