Tak máme za sebou další volby, v Praze dokonce trojnásobné. KSČM utrpěla další debakl. Přišli jsme kompletně o celé zastoupení na pražském magistrátu (o čtyři zastupitele), o většinu zastupitelů na pražských radnicích (celkem o 31 zastupitele). Zvoleni byli čtyři zastupitelé (převážně v menších městských částech). Vyjádření našeho ústupu z pozic bude nejvýmluvnější v číslech. V Praze jsme v těchto volbách přišli o 88 % mandátů.
Nemá cenu se litovat a hořekovat. Musíme se k tomuto faktu postavit jako komunisté a hledat skutečné příčiny. Opravdu SKUTEČNÉ. Nekompromisně, padni komu padni. Jiná cesta je cestou do pekel a do politického zapomnění. Doba lhaní si do vlastní kapsy, nevnímání skutečné reality a její lakování na růžovo, musí urychleně skončit. A jak jsme na tom byli v Praze? Špatně, hodně špatně. Praha má nyní pouze jednoho poslance v PČR a čtyři zastupitele v menších městských částech. Jinak nic. Opravdu NIC. Nynější funkční období se přežene a může se stát, že komunisté po příštích volbách úplně zmizí z politické mapy Prahy či celé ČR.
Co teď? Jak jsem zmínil, hlavní je nepropadnout hysterii a vyvarovat se ukvapených kroků. Musíme si položit otázky, které nejsou zrovna příjemné. Ale odpovědi na ně znát musíme. Já vidím jako jednu z chyb ve strategii při podpoře vlády Andreje Babiše. Jistě, úmysl to byl dobrý, sám jsem toto řešení v diskuzích podporoval. Přineslo řadu dobrých věcí i v oblastech, které nás zajímají a vždy byly našimi prioritami. Například zvýšení důchodů, debatu o zvýšení minimální mzdy a mnohé další. Ale… Ono to zlotřilé ale spočívá v tom, že KSČM se neuměla vymezit vůči arogantním a urážlivým výrokům premiéra na její adresu. Vůči jeho neomalenému vymezování se vůči KSČM. Chováme se totiž jako praví křesťané. Když dostaneme políček z jedné strany, ochotně nastavíme ještě druhou. Proč tomu tak je? To je ale otázka i pro náš prořídlý poslanecký klub v PČR.
Nechci zde působit dojmem, že po bitvě je „každý frajtr generálem“. Uvažujme, ale bez emocí. Už zvolení zcela identické kandidátky do pražského MHMP mě překvapilo. To, že se po několikahodinové diskuzi, kde se verbálně dávala zelená mladým, ustanoví kandidátka bez jakékoliv změny či účasti mladších členů strany, bylo zřejmě nešťastným krokem. Nemohu se zbavit dojmu, že určité zájmové vlivy - dle mého soudu – byly patrné. V těchto volbách pád v kandidátském žebříčku zažil z Prahy 8 s. Petelík, v posledních parlamentních volbách zase já. Čím jsme byli horší? Proč stále nemáme důvěru nominační konference? A proč jakékoliv volby posadí komunisty z Prahy 8 na tobogán a „hurá“ s nimi šupem dolů. Lidově řečeno „to mně hlava nebere“.
Ukvapené a nepromyšlené činy nejsou dobrým řešením. Není možné se tvářit „ že nic“ a pokračovat stejným způsobem. To by byla opravdu cesta do politického zapomnění. A to přeci nikdo z nás nechce.