Kulturní a občanská dekadence v Brně

6. 6. 2018

Hra Naše násilí a vaše násilí, která byla na festivalu pořádaném za patronace (a finančního příspěvku) Magistrátu města Brna předvedena v divadle Husa na provázku, stále vyvolává silné emoce. Nechci zmiňovat všeobecně známé scény, o těch se napsalo již dost, ale rád bych se věnoval několika dalším aspektům. Nejprve mě ohromil ředitel Národního divadla Brno pan Martin Glaser a jeho nebetyčně drzá replika. Totiž, že protest proti této inscenaci mu připomíná nástup fašismu. Já bych milého pána poslal na prohlídku Osvětimi či Dachau, aby viděl, o čem vlastně mluví a jakou zhovadilost vůbec vypustil z úst. Předpokládal bych u takto postaveného člověka nejen inteligenci, ale též vzdělání…

Problém vskutku nevidím v nahotě herců, ale v nechutnosti celého obsahu inscenace, kde Ježíš znásilňuje muslimku. Že je to odporné, nechutné a pokleslé? Bezpochyby. A je znásilnění muslimské ženy ikonickou postavou katolické víry odporné, nechutné a pokleslé? Bezpochyby ano. A navíc dotyční zapomněli, že jimi předváděné postavy jsou reálné a že spousta těch, co si museli obléci oranžovou kombinézu, byla poté barbarsky zavražděna. Jestliže inscenátoři a herci nemají samoregulační mechanismy, je logické, že jako reakce na takovou hru se utvoří skupina lidí, která ji chce zastavit. A ihned mají mediální nálepku: prý extremisté.

Veřejný prostor je stále víc zaplevelován dekadentní kulturou (spíše pakulturou). Jsem zcela přesvědčen, že ti, kteří se „zasloužili“ o uvedení tohoto hnusu v rámci festivalu sponzorovaném městem, nejsou lidé na svých místech. Je-li svět ještě v pořádku, měli by z takové instituce bleskem zmizet a své exhibice předvádět za své prostředky mimo kulturní stánek. Opravdu je tato hra vhodná do brněnského divadla? Kdybych byl Moravák, zuřil bych a styděl se …

A nejhorší moment inscenace? Když si (údajně, neviděl jsem) vyndává „herečka“ ze svých  útrob českou vlaječku, tedy jeden ze symbolů české státnosti, předmět, za jehož pouhé držení němečtí fašisté (pane režisére !! ) stavěli české vlastence ke zdi. Symbol, za nějž bojovali a umírali ve válce lidé. Symbol, kterým se přikrývají rakve padlých hrdinů. Plivete na národ, urážíte jej a ještě se chováte jako spratci.

Na konec glosa. Dokážete si představit, kdyby si ona „umělkyně“ ze sebe vysoukala prapor americký? Těžko. Jistě by se to neobešlo bez protestní nóty amerického velvyslanectví a odsuzujících komentářů našich servilních novinářů. A ptám se. Je rozdíl mezi českou a americkou vlajkou? Jistě že není. Rozdíl je jen v úctě k vlasti a národu, v síle vlastenectví. A my Češi se musíme za sebe hluboce stydět. I za Vás, pane řediteli.

Autor: 
Vladislav Kopal, kandidát do senátu za Prahu 8
Zdroj: 
OV KSČM Praha 8