Jsem „člověk politický“, proto se pochopitelně zajímám i o politický vývoj společnosti. Sleduji tiskoviny, weby, média. A co jsem zaznamenal? Upřímně řečeno, nic pěkného. Je totiž zjevné, že se postupně šíří teorie „jediné pravdy“. Stačí si totiž kolem krku uvázat americkou vlajku, napsat vulgární transparent a tím se prohlásit za aktivistu.
Smutné je, že dotyčný pak může takřka vše. Jsou mu tolerovány i vulgární verbální útoky, někdy hraničící s útoky fyzickými. Řvát někomu do obličeje z několika centimetrů je neslušné a primitivní. Pokládám si proto řečnickou otázku : „Co je to vlastně demokracie?“ Já jsem přesvědčen, že ji tvoří zejména respekt a tolerance k jiným názorům. Je též nezadatelným právem každého tyto názory – v rámci zákona – svobodně prezentovat.
Absolutní pravda, páni aktivisté, opravdu neexistuje. Ani váš nesouhlas s manifestací KSČM na 1. máje (kam vás ale nikdo nezval), nikomu z vás nedává právo veřejně prezentovat fašistické symboly a názory.
Bohužel, teorie „jediné pravdy“ je i běžně užívanou praxí veřejnoprávní ČT. Jsem přesvědčen, že lze snadno postřehnout nekonečnou servilitu komentátora Václava Moravce k pravici, či neomalené skákání do řeči hostu s jiným názorem, jak předvádí redaktor Takáč ve „24“.
Na názor odlišný od „jedině správného“ oba reagují jako býci na muletu. Že to není pravda, že se mýlím? Myslím, že ne. O tomto smutném konstatování se lze i snadno přesvědčit. Připravte si před vysíláním OVM či u večerní „24“ stopky a papír. Změřte si časový prostor poskytovaný „ideologickým spřízněncům“ a následně těm „nespřízněným“. Uděláte-li si na papír, za každou moderátorem nepřerušenou větu čárku v členění „jediný názor“ vers. „názor nespřízněný“, bude to vypadat jako skóre hokeje Kanada – Rakousko...
Další konstatování. Byli jsme se - jako každým rokem - poklonit a položit za OV KSČM Praha 8 dne 9. května květiny na Kobyliskou střelnici. Je mně vždy smutno, když čtu jména německými fašisty popravených Čechů. Spisovatele Vančury, atleta a novináře Rošického, desítek lidí od 15 (!) let do věku kmetů. Mladých dívek, mladých chlapců. Měli život před sebou...
A rázem mě napadá řada otázek, za co tito lidé vlastně položili své životy. Opravdu za „svobodu“ běhat na veřejnosti s háknkrajci? Stačí jen zaznamenat nevzdělanost a militantnost zastánců „jediné pravdy“, veřejně prezentující fašistické symboly na svých transparentech. A je zhola jedno, jestli to je na Výstavišti, Václavském náměstí, na Olšanech, Průhonicích či kdekoliv jinde.
Myslím, že je zásadním úkolem všech slušných a tolerantních lidí se tomuto společenskému neřádstvu konečně postavit. Skutečně demokratická společnost má přeci k dispozici demokratické nástroje, pomocí kterých si občané mohou svobodně zvolit jakým směrem se má česká společnost dále ubírat. Tedy nikoliv pomocí řevu na ulicích, nikoliv vulgaritami či plivanci, nikoliv vyvoláváním šarvátek a strkanic. Smutné je, že lidem, kteří prezentují agresi a netolerantnost, vždy tvoří mediální kulisu a vděčné publikum většina médií. Je nepochopitelné, že fašistické symboly jsou prezentovány i při zpravodajství na většině TV stanic...
Pozadu nezůstávají ani někteří politici, kteří jsou dnes už jen vyčpělými politickými fosiliemi, co se zmohou jen na trapná gesta při inauguraci prezidenta či kolovrátkové napadáním prezidenta Zemana. Na okraj podotýkám, že jde o prezidenta vzešlého z přímé volby lidem této země. Co je to ale zajímá...
Vždy bylo oblíbenou tezí, že Česká republika historicky patřila na Západ. Politicky, kulturně, hospodářsky. Je toto tvrzení spíše přání či realita? Záběry z veřejného prostoru mě spíš přesvědčují o tom prvním. Demokracie „západního střihu“ je zjevně odlišná než ta, kterou nám předvádějí čeští zastánci „jediné pravdy “ a již zmínění politici či pražská kavárna. Jsem přesvědčen, že je nejvyšší čas zatáhnout za záchrannou brzdu a ten náš „český vlak“ opět vrátit na skutečně demokratickou kolej. Avšak kde chybí vůle, není ani řešení. A mnohým neúspěšným politikům, ale i řadě umělců-neumělců spíš vyhovuje ono jezuitské „rozděl a panuj“.