(otázka dubnové Osmičky)
Změna by musela být opravdu zásadní
Nedovedu si představit člověka, který by na takovouto otázku odpověděl ne. Žasnu ale, že toto téma nadhazuje TOP 09, která se v nedávné minulosti podílela na řízení radnice a jediné, na co se spolu se svými partnery zmohla, bylo vytištění plastové parkovací kartičky v ceně sto korun a dále vůbec nic. Kartičku vozí někteří z nás stále ještě v autě. Ne kvůli jejímu případnému oživení, ale proto, že se s ní dobře škrábe sklo. Takže jo, bylo by to výborné, ale co pro to udělat?
Především musí existovat vůle městských částí takovou věc prosadit. Včetně těch zbývajících, kde zóny zatím nejsou a těch malých, které se jejich zřízení nakonec nevyhnou. A asi je i společně zavést. Rozhoduje magistrát. Dovedu si představit, že by rozhodl ve prospěch občanů a umožnil jim skutečně parkování ve všech zónách na jedno povolení. Jak by bylo drahé? Mohlo by zůstat na stávající výši? Asi těžko. Bylo by tedy možné ponechat si to stávající za stávající cenu? A co centrum? Podléhalo by rovněž tomuto opatření nebo by fungovalo pro svou kulturní a historickou odlišnost v jiném režimu? Asi ano. Napadá mne myšlenka, že by nebylo od věci, aby v Praze byly vyhlášeny dvě zóny. Jedna, která by se týkala historického centra, a druhá pro vše ostatní. A nemusely by se malovat a přetírat různé modré či bílé čáry.
Myslet bychom v tomto směru ale měli na všechny mimopražské, kteří posílají své ratolesti do pražských škol, na turisty a ty, kteří jezdí do Prahy utrácet peníze. Rovněž bychom v takto komplexní změně neměli zapomenout na mimopražské řemeslníky a trochu jim ulevit. Třeba jen proto, aby si ti pražští nevytvořili v Praze monopol za monopolní ceny.