Kam se poděl mrtvý student?

Máme za sebou připomínku 34. výročí zásahu bezpečnostních sil tehdejšího socialistického Československa proti demonstrantům, kteří byli jimi 17. listopadu v roce 1989 zastaveni v Praze na Národní třídě. Zejména prorežimní média se činila.  Konečně jako každý rok v tento čas přinášela záběry ze zásahu a pohledy na svíčkami ozářený památník. Nechyběly ani vzpomínky pamětníků včetně tehdejších disidentů a vzletné projevy představitelů vlády a obou komor Parlamentu o nabyté svobodě a demokracii. 

Z komentářů se patrně záměrně, aby se neoslabil vliv a sláva všelijakých těch vítězů nad nenáviděnou totalitou, vytratil hlavní aktér „masakru“(bývalý prezident Miloš Zeman to nazval běžným policejním zákrokem) příslušník Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák, který zde sehrál roli údajně mrtvého studenta Martina Šmída. Právě jemu se za odpálenou „rozbušku“ zapomnělo poděkovat. Byl to on, kdo spolu s dalšími příslušníky přivedl demonstrující do předem připraveného prostoru, kde zákrok proti nim měl znásobit tlak, podtrhuji, nikoliv na změnu socialistického režimu ale na odstoupení tehdejšího vedení KSČ na čele s Milošem Jakešem. 

Záměr se podařil ale ne tak jak si to některé komunistické nástupnické špičky a představitelé v Moskvě představovali. Vymklo se jim to z rukou, a tak moc s pomocí Západu převzali jiní. Ti poté pod pláštíkem tržního hospodářství začali instalovat režim který sám milionový restituent, ulicí zbožněný Václav Havel, nazval mafiánským kapitalismem. Ale to je již další kapitola našeho neradostného polistopadového vývoje.