Co donutí 81letého člověka k tomu, aby vzal papír a začal sepisovat své vzpomínky. Není to jen fakt, že své dětství prožil v těžké hospodářské krizi 30 let minulého století, nezapomenutelný mnichovský diktát a zradu spojenců i těžké období německého Protektorátu. Je to i ohromný rozmach Československa v poválečném období i skutečnost, že dělník jako tvůrce všech hodnot již nebyl nucen prodávat svou pracovní sílu za ponižujících podmínek. Nebylo statkářů, továrníků, spekulantů, kteří si přisvojovali výsledky jejich práce.
Dnes, kdy se kontrarevoluce zradou chopila své příležitosti a hrdě se hlásí k nově vytvořené vrstvě milionářů, miliardářů a zbohatlíků není na tom dost a ještě přepisují dějiny podle svých potřeb. Tak jako každá společnost i ta minulá, měla jistě své problémy, které mohla a uměla řešit. V porovnání s problémy, které nastolila současná moc, to však byly pouhé maličkosti. Samozřejmě se děly i skutečnosti, které se dít neměly a kterých je třeba se v budoucnosti vyvarovat.
Protože současná media nejsou schopna – či spíše nechtějí – předložit solidní informace a alespoň trochu objektivně informovat o minulosti, donutili mě k činnosti, která mě není vlastní. Dokonce se dětem ve škole říkají věci, které jsou daleko od pravdy v bláhové naději o manipulovatelnosti mladých duší.
To cítí i někteří dnešní mladí lidé a proto nás staré požádali, abychom si všechno to co jsme prožili, neodnesli s sebou do hrobu, ale vydali svědectví o tom, jak to bylo ve skutečnosti. Tak trochu to píši i pro své potomky, aby cítili a poznali kořeny přesvědčení a mnoho vynaloženého úsilí a práce pro lepší a spravedlivější společnost.
Již 37 let bydlím v paneláku, odkud se dívám na Kobyliskou střelnici, na které ukončilo – rukou vrahů – svůj život mnoho českých vlastenců. Dělníci vedle vojáků a inteligence, komunisté vedle Sokolů či členů jiných politických stran prolili svou krev za svou vlast. Možná měl každý trochu jinou představu o budoucnosti. Těžko dnes uvažovat o tom co jim běželo myslí v posledním okamžiku před smrtí, hledíce do ústí pušek. Pro nás však nechali – v duchu vytesaného hesla našeho nesmrtelného básníka Miroslava Floriana – „Zastav se na chvíli – krev naše vstoupila do této země – ale my znovu se vzpřímili „ odkaz pro budoucí generace ve vztahu k vlasti i představám o životě v ní.
Přál bych mladé generaci, aby včas prohlédla naši nedobrou situaci 20 let kapitalistické deformace a nenechala se manipulovat pozlátkem možností pro zbohatlíky a pochopila, že jen poctivá práce vyvede naši vlast z marasmu dneška.
K tomu ovšem musí práci mít a ne stát s prázdnýma rukama v řadě statisíců nezaměstnaných. To je základní úkol, před kterým dnes stojí – nastolit takový společenský řád, který jí práci zabezpečí. Hledejte hodnoty života jinde, než vám současná moc předvádí. Zlaté tele na oltáři není ta cesta, která vás ke spokojenosti dovede.
Samo vám do klína nic nespadne – svou nespokojenost dejte znát nejen volbou, ale i prací na získání dalších nespokojených pro změnu poměrů.
Staňte se i vy hrdými následovníky slavných husitů, mistra Jana, který se raději nechal upálit, než by podlehl kněžské moci. Pokračujte v tradicích obrozenců, kteří drobili 300letý tvrdý monarchismus a uhájili českou řeč. Pokračujte v tradicích našich hrdinů z 2. světové války ať již bojovali na východní či západní frontě, nebo v domácím odboji.
Svůj život, který je dosti dlouhý a přesto velmi krátký, prožijte dobře v pevných jistotách a ne v současné jediné jistotě kapitalismu – totiž, že vše je nejisté.
Zapsáno 11. 4. 2015
První část - Období první republiky
Druhá část - Období protektorátu
